Cestou, necestou do Skalního mlýna

Přijíždíme do Blanska, vycházíme z vlaku a jdeme krokem na autobus, který má odjíždět za deset minut. Hele, zamrzlá Svitava. Jsme na zastávce a koukáme na autobus, který mizí v zatáčce směrem k našemu cíli, ale bez nás. Safra! Za hodinu jede další autobus. Krátká porada a poté se vydáváme  proti proudu lehce zamrzlé Svitavy k další zastávce. Cestou objevujeme kus Ježkova vlečkového mostu, který připomíná dobu, kdy se po něm ještě proháněl vlak. Zkoumáme konstrukci a poté ji využíváme k pohybovým dovednostem.               Hodina utekla a my už sedíme v autobuse směr Blansko Těchov. Zde vysedáme a krásnou třpytící se sněhovou krajinou putujeme směrem ke Skalnímu mlýnu. Nádhera! Po asi půl kilometru kluci navrhují si cestu zkrátit divoce vypadajícím srázem. Čekáme na ostatní a domluveno, chvíli půjdeme necestou. Předtím krátký piknik na sněhu a vyrážíme. Necesta není tak náročná jak vypadala a za chvíli nacházíme na stromě první zelené značení. Cesta není vidět, vše je zasněžené. Za svitu slunce sestupujeme, kloužeme, běžíme do údolí a kolem sebe pozorujeme, podlézáme, přelézáme popadané stromy z nichž některé tvoří úžasné brány. Áááá Punkva, tak jsme tady. Přicházíme do Skalního mlýna a směřujeme si to rovnou k domu přírody. Uvnitř nacházíme zajímavou expozici o příběhu krajiny Moravského krasu. Po dvou a půl hodinách už se musíme chystat opět na autobus. Zase to uteklo!