Hluboko ve Dvorech, Stepní nálada

Scházíme se v Hlubokých Dvorech na zahradě, odkud vyrážíme do lesní divočiny. Dnes s námi vyráží i Honzíkova fenka Rasta, takže máme dvě psí průvodkyně. Zastavujeme u potůčku, kde začíná bahenní bitva. Pokácený smrkový strom se změnil v kladinu a Anežka na ní vytváří různé cvičební kreace. Hlasujeme jakou cestou se vydáme a vyhrává opět divočina, podél potůčku, všude plno popadaných stromů i nově rostoucí listnáče. Dája po chvíli prohlašuje: ,,To jsme hluboko ve dvorech, viď Leni." Po strmějším stoupání objevujeme liščí noru a po chvílí i modré koberce pomněnek. Přicházíme na louku, kde vaříme odvar z nasbíraných bylin. Také pomazánka z popence, bršlice, pitulníku, fialek, ptačince žabince a česnáčku je skvělá.

Opět po půl roce vystupujeme z vlaku v Pouzdřanech a míříme na místní pouzdřanskou step. Je slunečno a procházíme kolem vinohradů, rozpálený spraš příjemně hřeje do bosých nohou, všude cvrkot sarančat. Místy nad námi proletí vlha pestrá, krásně barevný pták, který si buduje své nory v písčitých nebo hlinitých stěnách. Nahoře na stepi potkáváme pasoucí se stádo ovcí a koz. Pak se děti mění ve stepní skokany a přeskakují stepního běžce jménem katrán tatarský. Prohlížíme si fotky žížaly velkolepé, která na stepi žije a měří dokonce až půl metru! Nacházíme příjemné místo na odpočinek a sváču. Poté jdeme prozkoumat nory králíka divokého. Před nory líčíme králíkům mrkve a hledáme místo, odkud je budeme pozorovat. Po chvíli už začíná být opravdový pařák, děti postupně opouštějí pozorovatelnu a hledají chladnější místa. Králíci čau, snad jindy. Možná tu jednou přespíme a budeme mít na králíky větší štěstí.