Hochberk - přírodní památka

Vlakem do Popic a tudy po svých, podle mapy, pořád do kopce...na první louce už sbíráme do plátěných pytlíčků první jarní bylinky (fialky, sedmikrásky, řebříček...) vmísí se i všudypřítomné šnečí ulity, které všichni rádi strkají do kapes. Obklopili nás vinohrady, víte, že víno ještě nepustilo jediný lísteček? Vše je úhledně sestříhané, přivázané, jedna rostlina jako druhá. Přijíždí místní vinař a místo do práce se pouští do nás. Vypráví o vinicích, o práci, pověst o mohyle, o koních... a ukazuje nám nejkratší cestu k přírodní památce. Dnes jsou s námi noví čtyři kamarádi, kluci Hřebíčci s maminkou Maruškou. Nejmenší Heřmánek se nese, jeho chvíle přijde až na suché stráni, kde chystáme bylinkový čaj a pomazánku z nalezených bylin. Tentokrát vaříme na vařiči. Ňam. Po dobrém obědě řádí děti s Ondrou, hoňka, přetahovaná, lítání, lezení...je nám tu dobře. Hochberk jsme prošli jen z části, objevili příhodná místa pro domečky, z dálky jsme obhlíželi rybníčky, které jsme si slíbili prozkoumat zase příště. Co nás však nemile překvapilo, byla střelnice, ležící mezi přírodní památkou a vesnicí. Všude miliony zářivě oranžových plastových úlomků, na cestě, u krmítek pro zvěř, v trávě...odpovědět dětem na jejich otázky bylo těžké. Samotnou mě zajímalo, jak je taková spoušť vůbec možná. A tak jsem hned druhý den napsala panu starostovi Popic, poslala naše otázky, fotky oranžově zářící krajiny a čekám na odpověď. Dám vědět i vám čtenářům. 

Už na vás někdy čekal vlak? Na nás dnes poprvé, dobíhali jsme s jazyky na vestě (hlavně ti nejmenší a ti s miminky na břiše :) V dnešní uspěchané době to byla milá tečka za celým prima dnem. Pan strojvůdce byl naladěn na naši partičku a pár minut na všechny počkal. Děkujeme!!!

PS: Děti dostaly své první deníčky na výpravy, aby si mohly zapisovat, namalovat, vlepit, otisknout... vše co budou potřebovat :)