Nad Křtinami, koně, bachyně, překonání se a hledání lomu 

Ráno se setkáváme a vypadá to, že bude i slunečno. Vítáme se s novou parťačkou Johankou, která s námi vyráží poprvé. Přijeli jsme do Křtin s cílem dojít na louky k Habrůvce. Na první zastávce u poutního kostela Jména Panny Marie ochutnáváme dobroty z domu. Např. kyselý červený rybíz, který byl v létě jen zavřen do sklenice s troškou soli a pět měsíců si tam hověl. Chutná natrpkle, nakysle a trochu po olivách. Poté vyrážíme a zanedlouho za kamennou zdí potkáváme tři koně, kteří jsou velmi zvědaví, tak jako my. Ze zdi pak rovnou na stromy, kde zkoušíme překonávat své hranice.                                                              

Zastavujeme se na první louce a domlouváme kudy se dáme. ,,Je tu někde i lom, co ho najít a bádat v něm? Měl by být asi tímto směrem." Domluveno a jde se. Vcházíme do lesa a po chvíli objevujeme místo, kde sice není lom, ale působí to zde příjemně. Někdo hned vyráží prozkoumat vršek skály. Tam se postupně všichni setkáme. Vznikají přírodní stavby. Ochutnáváme semínka z bukvic. ,,Mňam, chutnají jako oříšky."                                                

Co to leze z batohu? Lenka vytahuje prase divoké, vlastně je to bachyně, protože nemá klektáky. Poznáváme další názvy jako je lízák, pírko, slechy a další zvláštní myslivecké pojmenování. Víte, že se malým selatům prasete divokého říká pyžamáci? Pak ještě každý přečte zajímavost a po chvíli se vydáváme opět pátrat po lomu.                                                

Opět je tu výzva posunout své hranice a překonat brázdu po kmeni spadlého stromu. Paráda! Rozhlížíme se z posedu dalekohledem. Kudy se vydat? Zkusíme to tam tím směrem. Vycházíme na vyvýšené místo. ,,Jééé lóóóm!" Skvělé, jsme tu, to je nádhera.  Dvě velké terasy a na té nižší ještě zamrzlý mokřad. Sem se opět vydáme na další bádání, na jaře v době květu. Teď už musíme stihnout autobus.                                                                                                  Tak příště čau.