Pozor děti!

S teplým čajem a v teple pod dekou se mi dobře vzpomíná na včerejší výpravu. Sice nám hned ráno frnknul autobus přímo před nosem, vítali jsme se, seznamovali, povídali a ...byl pryč. Tak bylo o čtvrthodiny více na novinky a domluvy. V šedém Brně naše lopaty na sníh vzbuzovaly úsměv. Na zastávce U buku už by nám je nejspíš záviděli. Sice sem tam jízdní dráhu doplňoval rozjetý krtinec a v dojezdové rovince číhala jedna louže...jenže právě o to byl sjezd lákavější. I sluníčko bylo zvědavé, co se to U buku děje a občas nás zahřálo. Kolem poledne došlo na první výměnu či půjčení rukavic, teplých spodků a ponožek. Z bot koukající igelitové pytlíky byly jasným důkazem neúnavných jezdců či sněhových stavitelů. Narozeninový Oskárek od nás dostal svůj první sněhový dort. Cestou v lese jsme si rozdělali malý oheň. To bylo tak příjemné zastavit, posedět, usušit, dát si teplý oběd, pozorovat...další kroky vedly necestou, tajuplným lesem, spíš pralesem, kde jsme pozorovali stopy zvířat a našli i nocležiště srnek. Putování provázela oblíbená hra 10, 9,8...0! Otvírám oči a nikde nikdo, ticho...zaostřuji. Amálka se vpíjí do dolíku na louce, růžová bunda Anežky vykukuje za padlým stromem...pochytám tři. Konec! S jásotem vyskakují ze všech stran. Já jsem byl přece tady a já tady! Leni, počítej! Na rozcestí nabízíme s Ondrou hru nebo putovat ještě 1,5 km lesem. Vyhrálo putování. A co nás v lese nečekalo? Cedulka "Pozor děti!" dávala jasně najevo, že máme s Ondrou vzít nohy na ramena a utíkat z lesa pryč. Ale ještě předtím, jsme si ty zdivočelé a nebezpečné děti vyfotili :) Lenka