Ruční dílny u Ondry a dobytí hory Svídovec

11.05.2020

Pondělní ráno se scházíme postupně, někdo na nádraží, jiní přiskakují do vlaku a někteří nás čekají v Hlubokých Dvorech. Je po dešti a hned na zastávce se ohýbáme k  mnoha páskovkám - světle i tmavě pruhovaným, pro děti jsou vzácné ty "zlaté" no a několika rozšlápnutým. To nás vede k záchraně a neseme jich plnou hrst k Ondrovi na pozemek. Vítáme se a děti už hledají vhodné místečko pro partičku šneků. Vytváříme ohrádku, přístřeší, nechybí zásoba lupenů i květů...někteří zkoumají nový terén, někteří spí celý den. Boník s Ondrou nám vysvětlují pravidla narozeninové hry - každý hledá pytlíček zavěšený na stromě, označený počátečním písmenem svého jména. Opakujeme si tedy písmenka a vyrážíme! Sladké překvapení všem chutnalo. Florik s Ondrou nás zvou na dřevodílnu, výrobu kolíčkové hry, jejíž pravidla Florik sám vymyslel. Měříme, rýsujeme, vypalujeme, vybarvujeme, vrtáme, řežeme a cestou domů ve vlaku donekonečna s Peťou hrajeme. Klucí, děkujem za krásnej den! 

Ve středu vystupujeme už v Jamném, tam nás čeká Ondra a kluci. První kroky vedou do kopce a tak tomu bude skoro celý den. Prohlížíme si jednotlivá stavení, stará opravená, jiná právě rozebraná...jeden rozpadající dům nás zaskočil prádelní šňůrou na verandě plnou prádla, kdo tam asi žije? Přes cestu roste památeční lípa, krásná, láká k odpočinku. My pod ní volíme cestu, vyhrává studánka Jamněnka. Sotva teče, chytáme vodu do hrnku...je lahodná. O kus dál hřiště a vodní nádrž, tady zastavujeme. Zachraňujeme pár živých i mrtvých zvířátek. Lítáme, běháme, a i když se Luci nechce dál, opět volíme cestu. Vyhrál krpál, kde potkáváme jen cestičky vyšlapané zvěří. Vrchol Svídovce stál za to, je krásný, rozhlížíme se po okolí, prozkoumáváme skalky, pláně. Robin si na roztloukání kamenů nese kladivo a majzlík, nakonec je jeho největším úlovkem část jeleního paroží. Anežku a Luci přitáhla díra/propadání zasypávané trávou, asi pro bezpečí místní zvěře. Tajemný otvor chtějí prozkoumat a tak střídavě skáčeme do díry a odklízíme trávu. Je veselo a trávy všude kolem díry přibývá. Jenže dno v nedohlednu a čas odjezdu se blíží, ještě chvilku a spouštíme hromadný záhrab jámy, tráva lítá vzduchem, odvážní skáčou přes, menší do jámy...poslední hop a jdeme balit. Ještě nás přibržďuje spor o dřevěnou zbraň, stojí proti sobě dětská umíněnost a slzy nešťastného majitele, který by rád svůj nález zpět. Po domluvě a troše času se vrací majiteli jeho objev a můžeme spokojeně vyrazit. Luci si pochvaluje príma den...