Pobýt s Paní horou, popíjet punč z hrnku, téměř hladit srnku ... a to vše venku.

Opět je tu Skalička a my opět v ní. Poslední dobou velmi oblíbené místo na veškeré naše zkoumání. Ze zastávky jdeme na hřiště, věšíme semínková tělesa pro ptáky, hrajeme si, objevujeme potok Lubě a nad ním se jakoby najednou zjeví....Paní hora. Hledáme místo na přejití potoka Lubě. Je zde kluzká lávka, kterou postupně překonáme. Čekáme ještě na Robiho a po chvíli zjišťujeme, že si zkonstruoval vlastní lávku z větví, po které se dostal na druhou stranu. Míříme téměř přímočaře na horu. Když vystoupíme na místo o kterém jsme si mysleli, že bude již vrchol, oči vidí, že nejvyšší bod bude dále. Už zde jsou příjemné výhledy do krajiny. I pocitově je to velmi příjemné místo. Vyrážíme dál a zjišťujeme, že se nám mění plán a že do Hlubokých Dvorů již dojít nestihneme. Což nikomu moc nevadí, protože je tu tohle zajímavé místo. Hledáme místo kudy bychom sešli dolů a mohli se vydat ke studánce a tábořišti rozdělat oheň. Příjemnou pěšinou dojdeme opět k potoku, jen na jiné místo. Děti běžely vpřed a najednou nikdo nikde. Hledáme a tu z kořenů visících dolů k potoku někdo vystrkuje ruku. A tady jsou. Skvělá schovka a zajímavý úkryt! Jdeme podél potoka a nedaleko zahlédneme v řepkovém poli srnku, která si očividně libuje. Děti se rozhodnou, že se k ní přiblíží, jak jen to půjde. S Lenkou zůstáváme stát a pozorujeme, kdy srnka zdrhne. Ale ono nic, děti už jsou od ní téměř 5 metrů a ona jen kouká a kus rostliny jí visí z tlamy. Zvědavě se běžíme podívat, co se to děje. Jsme srnčeti téměř na dosah a ono jen podivně kouká a dokonce se hlavou snaží všechny čumily odehnat. Nevypadá, že je nemocné, ale působí hodně divně. Je to zajímavý zážitek. Máme vánoční dárek, vidět takhle divokou srnku zblízka. Po chvíli už srnče necháváme být a voláme kamarádce Zuzce, která má zkušenosti, co to se srnčetem může být. Za chvíli píše, že se srnčata řepkou přiotráví (působí jako by byla opilá) a často pak i umírají. Řepka obsahuje látky, které jim ničí játra, plíce, odchází pud plachosti i celá nervová soustava. To není příjemné. Co se s tím dělat? Poté odcházíme k tábořišti, rozděláváme oheň a vaříme skvělý punč do kterého každý přinesl nějaké dobroty. Pak dárek na rozloučenou v podobě cukroví a od Leni, Ježíška ve skořápce vyrobeného z ovčí vlny.