Táboříme u Ondry na zahradě

Neprůjezdnost ranním Brnem byla nepříjemná a vlak jsme přes veliké časové rezervy všichni stihli tak tak...Luci dokonce přistoupila až dvě zastávky za městem. O to intenzivnější bylo klidné přivítání Hlubokých Dvorů. Ranní opar a hektika se rozplynuly a my se utábořili na Ondřiho zahrádce. Kluky přitáhly hromady dřeva a nás pole sněženek. Od sousedů hudroval krocan, prohodili jsme s ním přes kamennou zeď pár "hudranců"... třeba ho někdy i zahlédneme.                Z množství dostupného materiálu jsme společně postavili velikou opičí dráhu - slalom, přehoupnout se po fošně na špalku, přeskákat dřevěné ostrůvky, prolézt tunel, přeskočit kulatinky, proběhnout skleníkem a přejít vyvýšený žebřík. Parádní protažení! Vyráběli jsme čaringu (hukadlo, mluvící dřevo, hlas duchů, australský telefon). Ta naše zněla jako hejno much. Ze staré dlouhé trávy jsme zaplétali míčky.

Kolem poledne jsme rozdělali oheň, naše netypické ohniště už nám přijde běžné. Kluci poskládali hranici a my holky odřezávaly březové hoblinky na zapálení. Foukal vítr a tak byla při zapalování každá ruka dobrá. Někdo si oběd opekl, jiný snědl doma vařený. Snad každý se rozdělil s Baruškou, fenkou, která je plnohodnotným členem našich výprav. Se svíčkou v jablíčku jsme popřáli Ondrovi k narozeninám. Přání sfoulk vítr...kdo ví, kde si s ním poletuje.

Ondra se chtěl naučit žonglovat, a tak jsme se pustili do výroby míčků - nafuk. balónek, hladká mouka, lžička, trychtýř, klacík na prošťuchování a jiné zlepšováky. Ukázalo se, že to není jen tak. Od mouky jsme byli komplet všichni i Barči čumáček. První žonglovací kroky jsou za námi. Příště budeme pokračovat, míčky s sebou!