Za světlem a k sobě

Cestou k jeskyni jsme se rozdělili na holky a kluky. Kluci vyrazili napřed a holky v lese posvačili. Jak je to prý bez kluků prima! Obhlížely jsme propadající se "komíny" do neobjevených jeskyní, přitáhl nás vrzající strom ve větru, z nedaleké vsi se nesl štěkot psa...začaly jsme se těšit na kluky. Co asi teď dělají? Uslyšíme je? Všimnou si nás?

Vznikala písnička: 

VÍTR NESE ZVUKY,                                                       USLYŠÍME KLUKY.                                                       PŮDA SE TU PROPADÁ, JESKYNÍ JE HROMADA. TEĎ BUDEME POTICHU,VE VRZAJÍCÍM LESÍKU.

Kluci nás zahlédli dřív než jsme chtěly. Chystali oheň, sezení kolem, obytnou pevnost kousek za jeskyní...i holky si brzy našly svoji skrýš. U ohně jsme tvořili, vyprávěli, bylo teplo, milo, útulno...opouštěli jsme nazdobenou jeskyni s díky a slibem, že se zase brzy vrátíme...děti, Lenka a Ondra